Nacházíte se zde: KOMIK.CZ > Srandovní texty > Byl jednou jeden Radek
}
Byl jednou jeden Radek. Místo hlavy měl však zadek. Dřív hlavu měl, učit se však hodně chtěl. Skončilo to tak, že si dal na zobák. Jak se učil velice, narostla mu makovice. Učil se víc a víc, až už se mu do hlavy nedostalo nic. Vstřebávat vědomosti chtěl, když něco nevěděl, hned z toho mindráky měl. A tak mysl svou ještě víc, než kdy dřív, otevřel. Otevřela se převelice, Vstřebala myšlenek přes tisíce. Jemu se to ale zdálo tuze málo, chtěl ještě víc, už ale nevlezlo se mu tam nic. Co počít si má? Co se svou hlavou udělá? Což zvětšit se snad dá? Usilovně přemýšlí, svůj velký plán vymýšlí. A už to má. Zvětšit si hlavu dá. Dlouho hledal, kdo by mu hlavu zvětšit chtěl, nikoho však nenašel. Sedí smutně na kamení a truchlí velice, vypadá přitom jako zmoklá slepice. Sedí a čeká, čas ubíhá a to ho leká. Co si počne, co udělá? Á, no jasně, už to má. Zavolá si na pomoc, jednu dámu z vesnice, co má velkou moc. Poprosí ji velice o pomoc. Poprosí a přitom omrkne její poprsí. To je to jediné, co ho zajímá, k čemu se tak má. Nečeká a za dědinu spěchá. nového školního roku se leká. Za dědinou je chaloupka, co na kuří nožce stojí, tam má Radek milou svojí. Chaloupka tiše přešlapuje, Radek přes pole upaluje. A dáma do ticha promlouvá: "Stůj, chaloupko, stůj, ten musí být můj." "Není to zrovna fešák, spíš takovej strašák." "Hadry na něm visí, že vypadá jako věšák." Vítr náhle zaduje: \"Tvůj nápadník už tu je!!!" Na to dáma z jahodí, pohotově prohodí: "Však to vím, už ho vidím." "Vidím, jak upaluje, zatímco chaloupka z nožky na nožku přešlapuje." A najednou na dveře buch, buch, buch, Zjeví se tu Radek, jako nějaký duch. Když dámu uvidí, tak se lekne, až mu změkne. To jí ale nevadí, ona už si poradí. Už ho do chaloupky vleče, tam ho rychle svleče a pak si k němu klekne a měkoučkým hláskem řekne: \"Když mi to teď uděláš, dlužníka ve mě máš.\" Radek zděšen ještě více: "Co to žvaní ta slepice?" "Co to jenom chce?" "Snad ne mě?" "Tak se nějak domluvíme, trošku si o tom promluvíme." Nakonec se uvolil, její touze podvolil. Už to vdal a radši se jí odevzdal. Ta ho v hrsti měla, vzala si co chtěla. Chudák Radek, měl z toho pořádně ošoupaný zadek. Jauvajs, jauvajs, to to bolí, přetáhla ho baba holí. On se jí teď bojí. Snad se to zahojí. A tak babu prosí, že ho nechat musí. Zpátky do vesnice jít, ze sebe tu špínu smýt. Smýt ze sebe špínu i tu vinu. Bábu tím urazí, tak neváhá a jednu mu vrazí. On si to však líbit nenechá, už se perou oba dva. Bába jenom zakleje, pak ho prokleje. Radek se domů doplazí, nečekal, že ho baba takhle podrazí. Má pocit, jako když do něj nůž vrazí. Co na tom sejde, tak se s ní rozejde. Má toho už dost. Brzo ale zjistí, že to byla pitomost. Baba na něj zanevřela, u chaloupky dvířka otevřela. Hlasitě pak zakleje, Radka přitom prokleje: "Hrom do police, ať ho praští do palice a naroste mu obří makovice." Má to jeden zádrhel, to není hlava, ale prdel. "Achich ouvej!!!" křičí Radek. "Místo hlavy, mám teď zadek." KONEC Poslala Jana Tomsová
Komentovat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé, pokud jste registrovaní přihlašte se, pokud ne, budeme rádi pokud se zaregistrujete Komentáře k příspěvku Příspěvek zatím nikdo nekomentoval, buďte první :-) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
|
||||||||||||
|
|