Nacházíte se zde: KOMIK.CZ > Srandovní texty > Jak nakupovat u řezníka?
}
Jistě už se vám někdy stalo, že vám u řezníka prodali o hodně větší kus masa, než jste původně vlastně chtěli. Oni si tak zvedli tržbu a vám zase zvedli hladinu adrenalinu v krvi, protože kdyby jste na obvyklou otázku: "Je to o kousek víc, můžu to nechat?" odpověděli: "Ne.", byla by z vašeho kousku masa amputována ta nejkásnější a nejlibovější část. Řezníci to dělají schválně, protože nevěřím tomu, že člověk, který za den rozseká, nakrájí, nebo rozemele tří krávy a pět prasat, neumí odhadnout půl kila, a místo toho "odťafne" o dvacet deka víc. A této jejich vlastnosti využijte v boji proti kupování něčeho, co vlastně ani nechcete. Já osobně jsem u naší řeznice známý tím, že si kupuji "za dvacet korun něco na polévku" a když se mne řeznice zeptá, jestli to může nechat, když je toho o trochu víc, odpovím: "Klidně, ale víc, než dvacku stejně nemám." Málokdy se stane, že ta žena něco odřízne. Většinou to dopadne tak, že kousek zabalí, hlasitě řekne: "Dobrou chuť!" já poděkuji a odejdu. Za zády ještě zaslechnu slovo: "chudák", ale z toho si nic nedělám, protože mne hřeje dobrý pocit, že jsem levně pořídil maso na polévku pro celou rodinu na dva dny, protože kdybych utratil o dvacku víc, bylo by té polévky stejné množství i chuti. Aby jste řezníka přelstili, nemusíte nakupovat jako u benzínky (za 100, za 200 za 300...), ale musíte vědět, kolik masa chcete koupit. Stačí, když to uděláte jako já 16.12.94 v 15.30 Chtěl jsem tenkrát půl kila jater, a když jsem stál ve frontě, všiml jsem si, jak si jedna stará paní sama pro sebe říká: "No tak půjdu pěšky, když mi na autobus nezbylo." a když na mne přišla řada, přál jsem si třicet deka jater. "Je to o trochu víc", řekla řeznice "Kolik?" "čtyřicet osm deka" Na tuto chvíli jsem čekal a nahlas, tak, jako ona, když mi přeje dobrou chuť, jsem řekl: "Ale jó, já jsem chtěl stejně půl kila." a ona se hned nabídla: "Tak já vám ten kousek ještě přidám." "Ale ne, vy by jste mi ukrojila nejmíň deset deka a to já nechci. Raději ty dvě deka oželím." Od té chvíle si všichni kupující přáli různá neobvyklá množství něčeho, a pak nadšeně souhlasili s tím, že se to může nechat, protože to bylo stále o trošku méně, než měli původně v úmyslu koupit. A to datum si tak přesně pamatuji proto, protože od té doby mne místní řeznice nenazývá mým jménem. Poslal Kráťa
Komentovat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé, pokud jste registrovaní přihlašte se, pokud ne, budeme rádi pokud se zaregistrujete Komentáře k příspěvku Příspěvek zatím nikdo nekomentoval, buďte první :-) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
|
||||||||||||
|
|