Logo

Přihlášení - email: heslo:
Přihlásit přes Facebook (co to je?)
Zaregistrujte se (Společné pro Ftípky, Komik, Sprosťák, Herník, Romantik a Infík) - Potvrzení registrace - Zapomenuté heslo
Nacházíte se zde: KOMIK.CZ > Srandovní texty > Erozika
}
  • Text
  • Komentáře
  • Odeslat emailem
Nejste přihlášeni
prosím přihlašte se, nebo zaregistrujte

Erozika

Tvé hodnocení
Super Bezva De to Nic moc No hrůza
příspěvku

GoogleJagg.czDelicious.comLinkuj.czTwitterVybrali.sme.skFacebook.comLíbí se vám to, ukažte to ostatním   


Sál kulturního domu se pomalu zaplňoval a zábava hrozila vypuknout každou chvílí. Zatím si však jen šuměl představováním, cinkotem skla, srkáním vín , i třeba jen tak klábosením. Ženský dnes vyměnily zástěry za dlouhé šaty a tvářily se, že by prdel nevyslovily. A v rohu pak stál nenápadný úředníček. Na sobě černý oblek, společenský to stejnokroj, na krku krávatu s původním kravským vzorem a na očích brýle, pod kterými mrkala zvědavá, leč krátkozraká očka. Pozorují každý detail okolního dění, všechna ta chlapská poplácávání, nakloněné hlavy a ruce u úst prozrazující klepny, podnikovou mládež čpící nezájmem, zpoceného číšníka v obnošené vestě, bílé piáno sloužící k odkládání lahví i prázdný taneční parket. A pak jakoby mu zasvítil baterkou do očí. Tak ho oslnila jiskra, která přelétla mezi ním a dívkou u stolu inženýra z opatroníž kanceláře, pana Berky. Bude to patrně slečna dcera, ta půvabně vyhlížející, pohledná dívka. Úředníček si jí prohlíží a dívá se jí do hezkých , ořasených očí. Pak se chvíli nedívá, aby zjistil, dívá-li se ona, když on ne. Neviděl ale, jestli se dívá, tak se na ní podívá a co myslíte. Dívala. Na pódium mezitím nastoupila kapela bílých smokingů (ačkoli byli všichni nekuřáci) a spustila podnikovou hymnu. Když ta dozněla a i činel se utišil, všichni si dali pohov, úředníček položil sklenku a vydal se přes parket směrem k dívčině stolu. Byla zrovna sama u stolu. Přistoupil tedy k ní a oslovil ji: " smím prosit."
"Já?" povídá udiveně dívka a rozhlédne se po prázdném stole.
"Ostatní šli čurat, tak vy."
"A jste dobrý tanečník?"
"V roce 1983 jsem vyhrál turnaj ve střídací mazurce" řekl pln oprávněné pýchy a dodal: "dvacet partnerek."
"To já jsem polková" na to ona, ale to už mu podává svou opálenou ručku. Přecházejí pomalu parket, ona zavěšena do jeho rámě a hudba začíná hrát. Není to mazurka, není to ani polka, je to něco mnohem modernějšího. Na úředníčkově tváři se zračí zmatek, na čele se leskne kapka potu. Pak se mu rozsvítí a on, vzpomínajíc na jeden biograf, kde se taky trochu tančilo, zouvá svou obuv. Sálem zavoní sýr a salám a lidé se vrhají k švédským stolům. Jsou však rozčarováni, když je najdou prázdné. Ale to už se náš pár dává do pohybu, hýbajíc kyčlemi a končetinami. Dívka je okouzlena pohybovým nadáním svého partnera, naklání se a šeptá mu do ovárku: " co kdybychom šli někam, kde budeme více o samotě."
I po chvíli oba stojí mlčky proti sobě v liduprázdné šatně. Ticho je porušeno až dívčiným hlasem: "snad bychom se měli přestavit. Já jsem …."
"Ne prosím, žádná jména. Až zítra bude tento nádherný večer pouhou vzpomínkou, způsobí mi menší bolest, nebudu-li znát vaše jméno, Klárko."
"Ale třeba to není jen tento večer, co nám může život nabídnout."
Chvíli zase nic neříkali, až se on osmělil: "chtěla byste se podívat na moji sbírku známek?"
"Jistě, jistě. Je to ta nejromantičtější věc, kterou jsem kdy slyšela."
"Děkuji. Chcete se podělit o taxi?"
Dvojí cvaknutí zámku a ruka úředníčkova otevírá dveře garsoniéry. Vstupují, zavírají za sebou, vzájemně si pomáhají z kabátu, letmé dotyky z nešikovnosti a už ji vede do pokoje. Když se dívka usadí, on přináší jablečný mošt a oběma nalije sklenku.
"To je domácí" povídá.
"To je domácího mošt? Vy jste mi ale slíbil sbírku známek."
"Ach ano, málem bych zapomněl, sbírku známek" zaloví napřed v paměti a pak v šupleti stolku. Vítězoslavně hází na stůl desky s vysvědčením.
"Tak to jsou moje známky. Mám celý aršík čtyrek."
Dívka si nasliní prst svůdně jak socha od Pimpery, takže jemu se vzrušením až vykloubí kotníky, a zalistuje v deskách. Když skončí, povstane, jakoby si povzdychne a praví: "hezké, ale já už asi budu muset jít."
"Ne, neodcházejte prosím. Je toho tolik, co bych vám chtěl říct. Je toho tolik, co bych vám chtěl ukázat."
"Říkáte ukázat? Pak tedy dobrá. Jsem plně ve vašich rukou, muži."
Vzal ji za ruku a vedl do koupelny. Sprchový kout, umyvadlo, pár bílých ručníků a záchodová mísa.
"Stoupněte si sem prosím. Nakloňte se laskavě. Vidíte? To je vorvaň, co? To je velký hovno! Tak to jsem vykadil já!


KategorieText je zařazen do těchto kategorií
Srandovní texty - Povídky
Známka3,32 (262)
Posláno10x
Přidáno26. 4. 2002

Komentovat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé, pokud jste registrovaní přihlašte se, pokud ne, budeme rádi pokud se zaregistrujete


Komentáře k příspěvku


Příspěvek zatím nikdo nekomentoval, buďte první :-)

Odeslání textu emailem

Text bude automaticky vložen do emailu.

Vaše jméno:


Váš e-mail:


Vyberte z adresáře komu poslat:

Nebo zadejte email komu poslat


Předmět:


Chcete přidat vzkaz ( můžete nechat prázdné ):


_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _






Welcome to Praetorian

Copyright © 2007-2013 WE KOMIK.CZ - Reklama na serveru - Privacy policy - (0,0097)