Nacházíte se zde: KOMIK.CZ > Srandovní texty > Pár básniček
}
Opojení Nemůžu jíst, nemůžu spát, Nemůžu brečet, nemůžu se smát. Proč je to asi? Snad za to můžou tvé zlaté vlasy? Snad úsměv, křivky a tvá vůně můžou za to, že mé srdce dneska stůně. Závist Závidím vzduchu, který dýcháš. Závidím kávě, kterou mícháš. Závidím měsíci, který tě hlídá. Závidím zrcadlu, které tě vídá. Závidím všemu, co máš tak ráda, mou touhou jedinou, jsou tvoje záda. Stesk Okno s výhledem na špičky věží, stýskám si po tobě, o to dnes běží. Stýskám si stýskám, že pomalý je čas, kdy už zas konečně, zaslechnu tvůj hlas? Překrásně heboučký, sladký a mazlivý, bez něho zdá se svět smutný a mrazivý. Křesílko Skrze rám dveřní, vídávám již pět dní tvoje malé křesílko, smutné jenom malinko. Tím křesílkem já chtěl být, a denně v náručí tě tak mít. Přetvářka Forma tak dospělá, tak dětský obsah, stejnak mě neminul Amorův zásah. Těžko ti rozumí, bystré tvé okolí, všechno co stalo se, někdy snad přebolí. Ve slupce racia zakletá princezna, kdo ti však pomůže, když nejsi upřímna. Poslouchej srdce své, rozum pán špatný je, ať se krom tváří tvých i duše zasměje. Večírek Za oknem slyším krok krásné tanečnice, hlavu svou otáčím jak kytka – slunečnice. Při tanci chtěl jsem moc, více tě poznat, nezvlád jsem touhu svou, to musím přiznat. Klučina v srdci mém nechal se vzbudit, nezájem předstíral, nechtěl však prudit. Mrzí mě ztráta tvé denní smíchu dávky, přál bych si mít tu moc zas všechno vrátit zpátky. Chci věřit, že není až tak nezdolná tvá zlost, proto teď klečím tu a prosím o milost. Poslal(a) y.g?
Komentovat příspěvky mohou pouze přihlášení uživatelé, pokud jste registrovaní přihlašte se, pokud ne, budeme rádi pokud se zaregistrujete Komentáře k příspěvku Příspěvek zatím nikdo nekomentoval, buďte první :-) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
|
||||||||||||
|
|